O knize: 2006 / „Ženský text jako „historie případu“ “ - název zachycuje jeden ze vzorců moderní ženské literatury, který se odhaluje ve zvláštním souboru autorčiných narativních strategií. Tyto strategie na jedné straně vycházejí z názorů francouzských feministek, které věří, že „ženské tělo“ slouží jako „způsob vytváření ženského jazyka“, na druhé straně se zdá, že je obracejí naruby: dominantní strategií se stává odmítání pocitu krásy ženského těla a přirozenosti ženských fyziologických procesů. Vnitřní a vnější historie ženy je totiž prezentována jako příběh „nemoci“ a „stárnutí“ jejího těla a duše, přičemž motivy „fyzičnosti duše“ a izomorfismu ošklivosti duše a tělo je zdůrazněno.